Řekni, kde ty časy jsou...

New Jersey bývá pravidelně pasováno do role jednoho z favoritů na Stanley Cup. I přes odchody nejlepších hráčů, vždycky se na ně sází. Proč? Protože Devils jsou už delší dobu synonymem pro slovo TÝM. Všichni táhnou za jeden provaz, věci v jersey se netočí kolem jednoho-dvou hráčů. Samozřejmě, Martin Brodeur je vyímečný, jednou opustí ligu jako gólman s největším počtem výher v historii. Patrik Eliáš byl během posledních 7 sezon 6x jejich nejproduktivnějším hráčem a o to jediné vítězství ho připravila absence v polovině zápasů. Kdepak, věci v Devils se netočí kolem pár hvězd. Pro noční nebe není prostor, nad New Jersey totiž září slunce, které nikdy nezapadá. Slunce jménem Lou Lamoriello.
Má neotřesitelnou pozici, dotáhl svůj tým k mnoha úspěchům, vybudoval z něj skvěle našlapané mužstvo, které budilo respekt. Perfektní gólman, úžasná obrana, hbití technici i nemilosrdní tvrďáci. To jsou střípky, které vytvořili dokonalou hokejovou mozaiku. Partu, která se málem stala dynastií.
Málem.
Lamoriello začal letos v pozici generálního manažera Devils už neuvěřitelnou 21. sezónu. Déle nikdo z jeho kolegů neslouží, na druhého Jima Rutherforda z Caroliny má náskok 7 let. V žebříčku manažerů by jste ho mohli najít na nejvyšších příčkách. Jersey převzal v roce 1987, jako průměrný celek. Během následujících let angažoval řadu borců evropského původu (mezi jinými takové legendy jako Kasatonov, Fetisov, nebo Peter Šťastný), vydobyl si větší respekt. Další posun nastal v sezóně 1993/94, kdy na lavičku přivedl Jacquese Lemaira. Frankofonní kouč razil heslo „nejlepší útok je obrana“ a v následující sezóně dokráčel s Devils k prvnímu Stanley Cupu. V sestavě Jersey by jste tenkrát nenašli jedinou výraznou individualitu. Ovšem Lemaire odešel a o rok později se Devils ani nepodívali do play off! Pro obhájce Stanley Cupu to byl pořádný šok. V dalších třech letech vypadli během prvních dvou kol. Pak přišla sezóna 1999/2000. Robbie Ftorek, tehdejší kouč, sestavil mega úspěšnou lajnu Sýkora-Arnott-Eliáš. Ti tři společně dominovali celé lize, říkalo se jim ,,A-Line“ nebo ,,Tři mušketýři“. Silový Arnott zapadl mezi české hračičky a společně dovedli Ďábly až ke Stanley Cupu. Z něj už se neradoval Ftorek. Mužstvu, jež mělo postup do play off jistý dlouho dopředu,se poslední zápasy základní části nedařili. Lamoriello neváhal a Ftorka nahradil Larrym Robinsonem. Kontroverzní tah, který vyšel.
V sezóně 2000/2001 si Jersey opět zahráli finále Stanley Cupu. ale tentokrát nestačili na Colorado. Jinak hráli pohledný, útočný hokej, hned 8 hráčů nasbíralo 50 a více bodů. Bohužel, začal nenápadný výprodej.
Lamoriello se zbavoval drahých hráčů,za které hledal vhodné, levnější alternativy. Zprvu se mu to i celkem dařilo. I přes odchod Arnotta, střelců Sýkory a Mogilneyho, se Devils radovali na konci sezóny 2003 ze zisku dalšího Stanley Cupu. Podle mě se jedná o poslední světlý moment na dlouhé časy. V dalších letech díru do světa neudělali, navíc odešli Scott Niedermaier a Scott Stevens, základní pilíře hry. Konec minulé sezóny, kdy New Jersey s poklidem mířilo do play off, vyústil v chaos, když Lamoriello odvolal Clauda Juliena a sám se dosadil na místo kouče. Prý cítil, že to tak je správné. Kontroverzní tah, který nevyšel. Jersey vypadli ve druhém kole.
No nic, stane se. Čekal jsem, že o prázdninách přivede zkušeného kouče a mužstvo se posílí. Jenže omyl! Trenérem byl jmenován Brent Sutter, který v NHL nikdy netrénoval. Měl sice úspěchy v nižších soutěžích,ale ta nejlepší, je poněkud jiná káva. Dále klub opustili Scott Gomez a Brian Rafalski. Bývalý kanonýr Alexander Mogilny byl odmítnut. Místo nich Lamoriello angažoval litevce Dainiuse Zubruse a čecha Karla Rachůnka. To už jsem bral skoro jako výsměch. Ale jelo se dál.
Co byla první věc, kterou Sutter po příchodu udělal? Sebral Patriku Eliášovi kapitánské céčko. Ani nevím, jestli to někde logicky vysvětlil. Od té doby je znát, že Eliáš není ve své kůži, vážil si kapitánství, přistupoval k němu zodpovědně a v současném kádru Devils prostě není vhodnější kandidát. Snad kromě Brodeura...
I v rozjetém ročníku to mezi dvěma nejdůležitějšími muži New Jersey neklape. Eliáš dokonce inicioval deseti minutový pohovor se Sutterem, ve kterém si chtěl ujasnit,jak se věci mají, jestli si třeba trenér nemyslí, že se fláká nebo tak něco. Sutter novinám řekl, že to byl ,,Prostě jenom rozhovor, jako s každým jiným hráčem, nic víc“. Nejlepší útočník Devils za poslední dekádu, ale dost možná i všech dob by si nepochybně zasloužil jiné označení, než běžný hráč. Připomíná mi to situaci, která byla letos k vidění ve formuli 1, konkrétně u McLarenu. A stejně jako tam, i v Jersey nakonec dojde k odchodu buď šéfa, nebo podřízeného.
Po všech letech a rošádách je jisté jedno. Lamoriello měl cit na mladé naděje, starší hráče i veterány. Jenže je nikdy nedrží delší čas pohromadě. Výčet hráčů nejvyšších kvalit, kteří mu prošli rukama, by byl hodně dlouhý. Ze všech mu zbyli jen dva. Eliáš a Brodeur. Jistě, šetří majitelům hromadu peněz. Ovšem někdy až zbytečně moc a v posledních letech dělá chyby. Proto se New Jersey Devils dostali znovu tam, kde byli před jeho příchodem. Do průměru. Kruh se uzavřel, s ním by se měla uzavřít i Lamoriellova manažerská kariéra.
Zaslouží si potlesk a uznání.Ale jako všichni nejlepší, i on by měl poznat, kdy je správné odejít.
Protože to je poslední dobrá věc, kterou může pro ďábly udělat.

16.11.2007 13:53:58 | Autor: Josh | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

---

přidat komentář
<< úvod